230. výročí postavení slavkovského chrámu Vzkříšení Páně II

Ilustrační foto
Autor: Wikimedia

Analýza reliéfů odhalila, že díla nejsou plně klasicistní, uspořádání figur je pozdní auspořádání prostoru vychází zbarokního klasicismu Alessandra Algardiho. Nutno poznamenat, že čtyři reliéfy v zadní polovině kostela vznikly až o sto let později. Význam kostela ajeho vnímání vdobě svého vzniku nejlépe vystihují noviny Brünner Zeitung: „Tato nádherná stavba je na Moravě jediná svého druhu, protože stavba je v celku antická a vytvořená s takovým vkusem, že každý, kdo se na ni podívá, nachází potěšení. Krásná architektura na vstupu a na vhodně umístěném portálu se šesti sloupy a na vnitřní i vnější velké římse prozrazuje velkého mistra, který má velké znalosti o stavebnictví. Vídeňští akademičtí sochaři zanechali ve štukových sochách a dřevěných pracích, podobně jako štukatéři vjemných klenbách a kameníci v mramorových oltářích podle jednoduchého římského umění, mistrovská díla, které ukaždého znalce vzbuzují uznání. Tři oltářní sádrové obrazy jsou osobním výběrem knížecí jasnosti. Představují nejčistší a nejdůležitější pravdy křesťanství, které následně v tomto svatostánku spojují všechna tolerovaná křesťanská náboženství, bez rozptylování smyslů a možností uctít Boha. … Děkujte proto vy, obyvatelé Slavkova, vašemu knížecímu panu za tento velký dar, děkujte často v opakovaných modlitbách, poznávejte avzdělávejte se, protože jinak nemůžete vyjádřit svou oddanost, aproste Boha, aby ve své nekonečné moudrosti vašemu knížeti požehnal, aby ho ještě mnoho let pro vás a pro stát uchoval…“ (Brünner Zeitung 1791, č.1, s.7–8).

Smlouva mezi Václavem Antonínem z Kounic-Rietberg a sochaři činnými ve Vídni ze dne 14. května 1789 ukazuje, kteří umělci byli vybráni na vytvoření tří oltářních reliéfů (Vzkříšení Krista, Křest Páně a Poslední večeře), reliéfu Archy úmluvy vlunetě, reliéfu Rozeslání apoštolů ve frontonu advou andělů na hlavním oltáři.Jednotliví sochaři měli zaplacené náklady spojené s cestou z Vídně do Slavkova. Díky podrobným účtům se dozvídáme nejen přesné dny prací, ale i platby sochařům. Práce začaly už 16.května atrvaly do 19. září téhož roku 1789. S ochaři pracovali v průměru šest dní v týdnu, výjimkou je devět dní volna včervenci advoutýdenní práce bez přestávky v červnu a srpnu. V průměru dostávali sochaři dvě zlatky denně, dohromady za pět měsíců práce tak jeden sochař dostal 236 zlatých. Do této částky nebyly zahrnuty náklady za materiál, jedná se o čistý zisk. Ten se svou výškou řadí do běžných plateb sochařem. Jelikož všichni sochaři dostávali stejný plat je zřejmé, že jednotliví umělci sehráli na reliéfech podobně velkou úlohu.

Zajímavostí jsou zámečník Georg Thilo, který vytvořil tyče, na které se upevňoval štuk, kovář Wenzel Fokl Schmit atruhlář Bartoloměj Štírský, kteří vytvořili pomocné nástroje pro sochaře. Objednatel Václav Antonín zKounic-Rietberg také zasáhl do vzhledu reliéfů. Nejenže měl vliv na osvojování si stylu mladých umělců na vídeňské akademií, ale také často zasahoval do podoby finálního díla tím, že nákresy autorovi vracel do momentu, dokud dílo nevypadalo podle jeho představ. Svou roli sehrály ijosefínské reformy, které výrazně zasáhly do vzhledu exteriéru i interiéru a způsobily jejich finální jednoduchost a účelnost. Jelikož reliéf Křest Krista byl inspirován malbou, je možné, že iostatní reliéfy mají někde svůj předobraz. Ještě stále je dost otázek, které nemají odpovědi.

Článek byl převzat ze Slavkovského zpravodaje se souhlasem vydavatele. Titulky jsou redakční