Otisk tradice: O šátcích, řemesle a dětském folkloru povídá Iva Šebestová ze spolku Kanavanka

Ilustrační foto
Autor: Archiv Kanavanka.

Tradiční šátky ke kroji

Vídeňský – vídňák – saský – hózlander – lipský – tyról – turecký – turečák – brněnský – tiščeny – kocmrňák – marisák… Názvů je mnoho. Každý kraj – a někdy i každá obec – si šátky ke kroji pojmenovává po svém. Na Brněnsku se slavnostnímu červenému šátku s pestrými květy nejčastěji říkalo „vídeňský“.

Vzorů šátků existuje nepřeberné množství a každý má své oblíbené, třeba ty, které nosívaly jejich stařenky.

Zánik a naděje tradiční výroby

Tradiční šátky ke kroji tiskl několik let metodou ručního sítotisku Jan Bečička z Liberce – mistr řemesla a inovátor v oblasti tradiční rukodělné textilní výroby. Své znalosti získal studiem na grafické škole, dlouholetou praxí v textilním průmyslu a také hlubokým zájmem o historii tiskařských technik.

V roce 2016, v době, kdy měl již dokonale zvládnuté všechny technologické detaily výroby velkých šátků i náročné ladění barev rachlí, však výrobu z provozních důvodů ukončil. Dopady jeho rozhodnutí se naplno projevily až koncem roku 2023, kdy došly skladové zásoby a velkoformátové šátky zcela zmizely z trhu. Tradiční výrobu nahradili jiní výrobci využívající digitální tisk, což však šátkům ubírá na půvabu – barvy často neprolínají do rubové strany nebo nejsou tak syté a živé jako u původních, ručně tištěných kusů.

Pan Bečička neměl zájem výrobu obnovit. Plánoval technologii odprodat do zahraničí – snad si přitom ani plně neuvědomoval jedinečnost svého řemesla. A vlastně se mu nedivím. Jeho jméno bylo veřejnosti prakticky neznámé a jeho práce, z mého pohledu, nedoceněná. Na Moravě ho znal jen úzký okruh obchodníků, kteří od něj šátky odebírali, a ti jeho identitu pečlivě střežili jako obchodní tajemství.

O tom, že je výroba šátků sítotiskem ukončena, jsem se dozvěděla až ve chvíli, kdy jsem se v roce 2022 začala zajímat o brněnské šátky a o možnosti obnovení jejich výroby. I když se mluvilo o definitivním konci, nepřestala jsem doufat, že se dá ještě něco zachránit, a tak jsem usilovně sháněla kontakt „na toho utajovaného výrobce“. Ředitel Národního ústavu lidové kultury, PhDr. Martin Šimša, Ph.D., mi doporučil obrátit se na folkloristu pana Pavla Šrytra z Proseče. A právě on mi ochotně sdělil jméno a poskytl kontakt na pana Bečičku.

Tehdy mi však pan Bečička potvrdil, že výroba byla skutečně definitivně ukončena – bez vyhlídky na obnovení. Situace kolem jejího zániku ukazuje, jak snadno může tradice zmizet, pokud není chráněna a podporována.

O to víc mě potěšilo, že pan Bečička svůj postoj k ukončení výroby velkých šátků s odstupem času přehodnotil.

Věřím, že jeho jedinečné know-how i technologie mají stále šanci na obnovu a že se je podaří uchovat pro budoucí generace. Bylo mi ctí se s Janem Bečičkou seznámit a naslouchat jeho profesnímu příběhu.

Malá vzpomínka na Májové hodečky

Na závěr krátce zavzpomínám na druhou květnovou sobotu, kdy jsme s dětmi z DFS Kanavanka přivítali hosty na našich tradičních Májových hodečkách. Letos jsme pozvali dětské folklorní soubory Hustopečský Rarášek (Hustopeče nad Bečvou), Holasačky (Holasice), Rozmarýnek (Pohořelice), Kolovrátek (Hrabětice) a také děti z Mateřské školy Židlochovice.

V předvečer akce jsme v Komunitním centru s dětmi napekli koláče. Těsto vystačilo na zhruba 450 koláčků, ale do krabiček na sobotní hodové veselí se nakonec dostalo přibližně 350 – zbytek zmizel už během pečení.

A v sobotu? Nezbyl ani jeden… Vystoupení dětí probíhalo ve stodole. Program byl pestrý a všechna čísla jsme si náramně užili. Během přestávek hrála cimbálová muzika Šatava, která svým doprovodem krásně dokreslila folklorní atmosféru odpoledne.

Počasí nám přálo, děti si hrály na nádvoří i v zahradě, kde měly k dispozici různé herní pomůcky, které s nadšením využívaly.

Bylo to pohodové odpoledne. Naše duše pohladil dětský folklor a všichni odcházeli spokojení – s úsměvem na tváři a hřejivým pocitem, který v nás zůstává pokaždé, když se setkáme s živou lidovou tradicí a dětským nadšením.

Děkuji všem, kteří se podíleli na organizaci nebo tuto příjemnou kulturní událost finančně podpořili.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje města Židlochovice zpravodaje. Titulek je upraven redakcí.