Řešení ekologické zátěže šlapanické skládky potrvá roky

Ilustrační foto
Autor: Michael Gaida, Pixabay.co...

Zkraje letošního roku rozvířila politické dění ve Šlapanicích dvojice pokut, které společnost Sateso dostala od České inspekce životního prostředí (ČIŽP) kvůli skládce v severovýchodní části města. Město aktuálně jedná s úřady o zmírnění pravidel, aby dalším pokutám předešlo. Zároveň již začalo s řešením ekologické zátěže, kterou skládka představuje. Její rekultivace ale potrvá roky a vyjde na desítky milionů korun.

Skládka nebezpečného odpadu fungovala v severovýchodní části Šlapanic v místě bývalého dobývacího prostoru cihelny Tondach od roku 1992. Na starosti ji měla městská firma Sateso, která do městské kasy v průběhu let poslala desítky milionů korun. „Zisky ze skládky v prvních letech byly výrazné a pomohly ve městě vybudovat řadu nových věcí. Na druhé straně se ukázalo jako nezodpovědné nevytvářet vetší rezervu pro dobu uzavření skládky,“ konstatuje ve své zprávě kontrolní výbor, který se skládkou zabýval v roce 2015.

Problémy se skládkou, jejíž kapacita se v průběhu let několikrát navýšila, se objevily již v devadesátých letech. Tehdy docházelo k opakovanému překračování maximální povolené úrovně hladiny vody ve skládce. Ta byla stanovena na 231 metrů nad mořem, vyšší hodnoty byly naměřeny například v letech 1997 (235,5 m.n.m.) a 1999 (232,5 m.n.m.).

V letech 2012 a 2013 pak ze skládky unikal čpavek. Příčinou tohoto problému byla dle zjištění odborníků ukládaná struska z výroby hliníkových slitin. „Ty obsahují až 50–70 procent alkalických chloridů. Vysoká reaktivita zejména s vodou způsobuje tvorbu plynné fáze, jejíž podstatu tvoří amoniak (čpavek pozn. redakce) a vodík,“ uvádí k případu kontrolní výbor.

Nepříjemný zápach byl přitom jen druhotným projevem, to hlavní se dělo pod povrchem skládky. Navážená struska způsobila největší problémy, které se dnes v souvislosti s ní řeší. Vlivem tohoto materiálu totiž dochází k vysoké koncentraci solí ve skládkové vodě, kterou tak není možno pouštět do kanalizace.

Město problém – i na základě petice občanů – začalo řešit. „Na podzim 2012 bylo po 13 letech ukončeno navážení strusky, potíže se znečištěnou vodou měla řešit čistírna odpadních vod. Čistírnu se nakonec kvůli změnám ve složení skládkové vody podařilo zprovoznit až v roce 2016. Celý projekt spolkl několik milionů korun navíc, město ale alespoň nemuselo vracet dotaci, kterou na spolufinancování čističky již dříve obdrželo,“ konstatuje starostka Šlapanice Michaela Trněná.

ZA 14 LET PADLY POKUTY ZA VÍCE NEŽ 800 TISÍC KORUN

Šlapanickým úložištěm nebezpečného odpadu se také opakovaně zabývala Česká inspekce životního prostředí. První stotisícovou pokutu za nedodržení předepsané hladiny průsakové vody ve skládce dostalo Sateso už v roce 2006. Za drobnější pochybení pak v letech 2008 a 2010 firma inkasovala pokuty celkem za 35 tisíc korun.

Problém s průsakovou vodou pokutovala ČIŽP opět v roce 2013 (100 tisíc a 10 tisíc korun za další pochybení). Další pokuty padly v letech 2017 (90 tisíc korun) a 2018 (210 tisíc korun), naposledy pak konci loňského roku dostala firma další dvě (200 tisíc a 60 tisíc korun). Celková výše pokut od roku 2006 se tak vyšplhala na 805 tisíc korun.

Prohřešků souvisejících s porušením norem u průsakové vody, které Sateso stály nejvíce peněz, ČIŽP neřeší mnoho. V letech 2017–2019 jich bylo pouze šest. „Ovšem z pohledu deliktů, které přímo souvisejí s ohrožením životního prostředí u provozovatelů skládek, je problematika průsakových vod druhým nejčastějším hned za nesprávným překryvem ukládaných odpadů,“ říká mluvčí inspekce Radka Nastoupilová.

I přes opakované prohřešky Sateso nikdy nedostalo pokutu v plné výši. Inspekce podle mluvčí za podobná porušení běžně ukládá pokuty v rozmezí od 50 až do 500 tisíc korun v závislosti na závažnosti. Za porušení podmínek integrovaného povolení, respektive podmínek provozního řádu, je přitom maximální horní hranice pokuty 10 milionů korun. Za porušení vodního zákona – konkrétně za vypouštění předčištěné odpadní vody do kanalizace, která firmu loni stála 60 tisíc korun – je možno uložit pokutu až 5 milionů korun.

Radka Nastoupilová z ČIŽP na druhou stranu dodává, že šlapanická skládka při srovnání s dalšími kontrolovanými skládkami, vyčnívá. „Konkrétní okolnosti, které byly zjištěny, navíc opakovaně, u skládky ve Šlapanicích, nejsou časté. Je nutné, aby provozovatel přijal organizační a technická opatření. Včasně zavedenými opatřeními se mohl opakovanému uložení sankce vyhnout,“ konstatuje mluvčí inspekce.

MĚSTO BUDE ŽÁDAT O ÚVĚR I ZMÍRNĚNÍ PODMÍNEK

Práce na rekultivaci skládky začaly již v roce 2018 po ukončení jejího provozu. Do současné chvíle proběhlo vytvoření první minerální vrstvy, která má skládku utěsnit. Díky tomu, že materiál dodala společnost Tondach zdarma, vyšla první etapa Sateso na přibližně 400 tisíc korun. Bez této pomoci by náklady byly podle odhadů města řádově vyšší.

V dalších fázích rekultivace však již skutečně půjde o desítky milionů. Náklady na ni se podle aktuálních odhadů vyšplhají na 30–35 milionů korun. Na dalších 30 milionů by mohla vyjít likvidace skládkové vody, s níž se bude moci začít až po skončení rekultivace. „Celkově to může být částka od 60 do 90 milionů korun v závislosti na skutečném množství vody ve skládce,“ vysvětluje místostarosta města Michal Klaška.

„Pokud by se řešil problém s vodou průběžně od počátku vzniku skládky, byla by zřejmě dostačující částka 35 až 40 milionů korun. V letech 1992 až 2009 totiž neobsahovala voda nadlimitní hodnoty rozpuštěných látek a nebylo tedy nutné vodu nákladně čistit a její likvidace by byla jen s minimálními náklady,“ dodává místostarosta.

Město náročný projekt v současné době nezvládne zaplatit z vlastní kapsy. Sateso totiž mezi lety 1992 a 2018 v rámci zákonné povinnosti tvořit rezervu na rekultivaci skládky a následný čtyřicetiletý monitoring nastřádalo na účtech pouze 9,8 milionu korun. A další peníze nad rámec této povinnosti neodkládala. Přibližně 4 miliony korun pak připadají na rezervu, kterou firma vytváří od roku 2018 díky smlouvě s městem na provedení části rekultivace odstraňování skládkové vody prostřednictvím čistírny odpadních vod.

Naspořit několik desítek milionů korun, které jsou potřeba, by podle Michala Klašky i auditora Ondřeje Krátkého ani nebylo v silách městské firmy. „Za posledních sedm let provozu skládky byla natvořená rezerva ve výši 2,54 milionu korun při ztrátě firmy 5 milionů korun. I kdyby rezerva nebyla tvořena, tak by podnik končil ve ztrátě. Dlouhodobě při takto nastaveném business modelu nebylo Sateso schopno tvořit dostatečnou rezervu,“ říká Ondřej Krátký.

Šlapanice tak aktuálně nemají jinou možnost, než si na revitalizaci skládky půjčit. Celkově se v současné chvíli bude podle místostarosty jednat o 25 milionů korun, část této sumy plánuje radnice využít i na jiné účely. Finanční injekci přitom potřebuje co nejdříve. „Do doby finálního zaklopení – revitalizace – skládky totiž nelze vyřešit problém se skládkovými vodami,“ doplňuje Michal Klaška.

Aby se do té doby Šlapanice vyhnuly dalším pokutám kvůli skládkové vodě, jako byly ty z minulých let, chtějí zajistit změnu integrovaného povolení včetně harmonogramu snižování její hladiny, který by více odpovídal reálným možnostem města. „Dodržování integrovaného povolení kontroluje ČIŽP – pokud tedy bude obsahem novější harmonogram, nebude moci být udělována pokuta za nedodržení snižování hladiny vody,“ zakončuje Michal Klaška.

Článek byl se souhlasem vydavatele převzat ze Šlapanického zpravodaje. Titulek je redakční.