PŘED 20 LETY: Přečtěte si rozhovor s tehdejším, i současným, slavkovským farářem Milanem Vavrem

Ilustrační foto
Autor: RegionálníPortály.cz

Mohl byste nám říci, jak prožívá kněz Vánoce?

S vděčností za Boží odvahu, že sestoupil k nám lidem, tedy i ke mně samotnému a stal se jedním z nás, člověkem. Toto je také podnět naší služby před Vánocemi: čeká nás příprava bohoslužeb, navštěvujeme staré a nemocné, velké množství věřících přistupuje ke svaté zpovědi. Na Štědrý den budeme letos s kněžími z okolí na naší faře u společné štědrovečerní večeře.

Co vás v poslední době potěšilo a co zarmoutilo?

Potěšil mě překvapivě velký počet občanů, přihlášených při sčítání v roce 2001 ke katolické církvi ve Slavkově (celkem 2172). Chtěl bych na toto vyjádření víry i sympatií odpovědět pozváním k bohoslužbě i k účasti na společném životě farnosti. Naopak mě mrzí prostřednost nás křesťanů a někdy malá odvaha jít do toho, když jde o nějakou společnou dobrou věc pro druhé lidi, pro farnost nebo společnost.

Co patří k aktivitám ve farnosti?

Podstatná část naší činnosti se týká duchovního života. Scházíme se v kostele k bohoslužbě jako zdroji, z kterého život církve dál vyvěrá, jako když se člověk občerstvuje u pramene. Dále jsou to modlitební setkání, přednášky pro mládež, pro seniory, setkávání rodin s dětmi, činnost chrámového sboru, vyučování nejen pro děti ale i pro dospělé - přípravy na vstup do manželství, pro rodiče před křtem dítěte, pro mladé k biřmování. V rámci Farní charity se věřící věnují službě bližnímu, kterým může být každý potřebný člověk. Máme zřízený humanitární sklad na poliklinice a pomáhali jsme při povodních. V kulturní oblasti pořádáme programy ve spojení se svátky Vánoc a Velikonoc, obnovili jsme tradici hodů, mládež hraje několikrát do roka divadlo Járy Cimrmana, děti hrají loutkové divadlo a zpívají v souboru Broučci. Vydáváme farní časopis Urbánek, pořádáme tábory, výlety a pěší pouti, poutní zájezdy do vzdálenějších míst, jako například letos do Lurd a portugalské Fátimy.

Může farnost nabídnout něco i těm, kteří nevěří?

Poslání církve je stále univerzální, to znamená pro všechny. Již výše uvedené aktivity jsou nabídkou pro širší veřejnost. Lidé nás také někdy v těžkých chvílích života prosí o pomoc a o modlitbu. Máme několik skupin mládeže, manželů, rodin i starších lidí, kteří se z vlastní iniciativy schází, hovoří o svém životě, modlí se i za Slavkov, za ty, s kterými žijeme a zvláště za ty, kteří se nacházejí v nějaké životní těžkosti. V dnešní době lidé hledají smysl života, někteří ho nalézají v Kristu; znamením toho je každo- roční udílení křtu dospělým.

Mohou lidé i po letech začít chodit do kostela?

Chodit do kostela může i zedník nebo elektrikář při jeho opravách. Tím chci říci, že slovo ,,chodit" nevyjadřuje dobře počínání lidí, kteří se rozhodli žít svou víru ve společenství křesťanů. Ježíš nás vede k tomu, abychom byli spolu a oslavovali jeho Otce jako shromážděný Boží lid. Křesťanství nemůže žít nikdo sám a v životě víry je určité zrání a krize. Nikdy tedy není pozdě se vrátit k Bohu, zvláště pokud byl někdo v mládí k víře jen nucen nebo nějak zklamán. Když někdy slyším, jak lidé říkají tam chodí jen ti svatí" nebo "tam chodí jen ti nejhorší", tak odpovídám, že já tam chodím každý den. A oni odpoví, já to nemyslel na Vás".

Takže začít prakticky žít víru přináší problémy?

Nikdo nejsme dokonalí, a i když nás druzí nepřijímají nebo odsuzují, Bůh nás přijímá a ujímá se nás. Ano, někdo může mít obavy jít na mši, protože neví, jak se tam má chovat a podobně. Není spíše za touto obavou strach z toho, že Bůh po mě bude něco chtít? Opravdovou motivací se může stát pouze víra, jako odpověď Bohu, který to se mnou myslí dobře, touha po odpuštění a rozhodnutí s ním žít. Potom není těžké tyto předsudky překonat. Prožívání víry se dotýká všech oblastí života, nezačíná a nekončí jen v kostele.

Náš kostel prochází velkou obnovou. Jaké práce vás ještě čekají?

Obnova fasády kostela a fary i část prostranství je po dobré spolupráci s městem Slavkovem a technickými službami ve finále. Zbývá oprava kamenného soklu a schodiště s náročnou výmalbou interiéru. To potrvá ještě nejmíň dva roky. Do slavkovské farnosti patří také okolní obce a letos jsme opravovali kostely na Lutrštéku v Němčanech, v Hodějicích a v Nížkovicích.

A slovo na závěr?

Vánoce jsou tím okamžikem, kdy člověk potřebuje zakusit pocit bezpečí a být milován. To vše Bůh nabízí a přináší v Kristu. Domnívám se ale, že se bojíme, aby moc nezasáhl do našich životů. Rád bych k tomu na závěr citoval slova Carla Carreta:,,Nyní už nemám strach. Je-li Büh dítětem položeným tam na slámě v jeskyni, pak mi už nenahání strach."

Přeji vám všem pokojné Vánoce!

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze Slavkovského zpravodaje 12/2002. Titulek je redakční.

O čem se psalo ve Slavkovském zpravodaji před 20 lety? Pravidelně vybíráme ty nejzajímavější články, které si v této rubrice připomeneme.