PŘED 20 LETY: Přichází adventní doba. Římskokatolická farnost vyzdvihuje čemu se během adventu věnovat

Ilustrační foto
Autor: RegionálníPortály.cz

Adventní doba není pouze časem horečných nákupů. Má však především svůj duchovní obsah. A tím je nejen příprava na Vánoce! Vyzývá nás k setkávání se s Kristem v našem každodenním životě a připravuje nás na jeho slavný druhý příchod. Tuto dobu charakterizují „adventní věnec“ a „adventní písně - roráty“.

Věnec je od nepaměti symbolem vítězství a královské důstojnosti. I Bible mluví o věnci jako o projevu úcty, radosti a vítězství.

Adventní věnec je holdem tomu, kdo je očekáván, a kdo zároveň již přichází jako vítěz, jako král a osvoboditel: Ježíš Kristus. Rozlévající se světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach, neboť on je „Světlo světa“ (Jan 8,12). Každému, kdo věrně a s láskou očekává příchod Páně, bude předán věnec spravedlnosti, vítězný věnec života.

Obsah adventní doby rovněž výstižně vyjadřují staré české adventní písně – „roráty“, sestavené podle biblických textů, převážně prorockých. Název „roráty“ má původ z nejznámější latinské adventní písně pocházející z 16. století z Francie: „Rorate coeli de super…“ – „Rosu dejte nebesa shůry… dejte spasitele…“. Roráty připomínají očekávání spásy, vyvedení ze zajetí a uvedení do Boží blízkosti. Přinášejí ujištění o Boží věrnosti v příslibu spásy. Tyto staré písně nás spojují s vírou našich předků. Byla to víra hluboká, poučená Božím slovem. Nápěvy i slova písní překlenují celé generace. Dávají nám zakusit společenství církve, které je rozprostřeno přes celá staletí.

Prožít plodně adventní dobu znamená nově se setkávat s Bohem, který nabízí naplněný život a orientaci pro životní cestu. Přijmout výzvu adventu znamená vycházet mu v ústrety, obracet se k němu, pozvedat k němu své oči, smířit se s ním a s těmi, kdo jsou kolem nás a odhazovat všemožnou zbytečnou přítěž, která nám znemožňuje jít po jeho cestách.

V biblické knize Zjevení svatého Jana říká Ježíš: „Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst u něho a on u mě“ (Zj 3,20). Tyto dveře našeho srdce mají jen jednu kliku – zevnitř. Kristus je ani nevylomí, ani nevypáčí. Zevnitř je můžeme otevřít jen my.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze Slavkovského zpravodaje 11/2003. Titulek je redakční.

O čem se psalo ve Slavkovském zpravodaji před 20 lety? Pravidelně vybíráme ty nejzajímavější články, které si v této rubrice připomeneme.